Chmelařský a pivovarnický betlém

Deset dřevěných skříněk plných figurek, chmelařských a pivovarnických artefaktů či reálných obrazů chmelařských vesnic, vyrobených řezbářem Liborem Daenemarkem z Přílep a hrnčířem Jiřím Duchkem z Mutějovic, nese projektové označení "Mobilní naučná stezka Pivo, chmel, slad - to mám rád!". Jde pravděpodobně o první a jediné takové dílo na světě.

Při psaní projektu spolupráce "Pivo, chmel, slad - to mám rád!", realizovaného místními akčními skupinami Posázaví a Rakovnicko, bylo záměrem vytvořit jedinečnou a poutavou interpretaci historie českého chmelařství a pivovarnictví. V obou případech symbolů zcela oprávněné národní hrdosti.

Mobilní naučná stezka je to proto, že kouzelná prezentace věnováná pěstování chmele a vaření piva může být libovolně umístěna ve volném prostoru nebo pod střechou výstavních prostor, při konání krátkodobých akcí nebo v rámci déle trvajících výstav.

Trojrozměrné obrazy chmelařského a pivovarnického Rakovnicka jsou doplněny spoustou zajímavých informací, grafik a fotografií na informačních panelech ve dvířkách skříněk. 

"Bedny" mají domovské právo na sušárně chmele v Kolešovicích. Tam jsou k vidění převážnou část roku. Kromě dnů, kdy jsou zapůjčeny na různé pivní slavnosti a tematické výstavy.

Přehled a stručný popis jednotlivých zastavení:

Drátěná chmelnice
Zobrazuje současný způsob pěstování chmele na sloupové konstrukci svázané ocelovým drátem. Chmel se v tomto případě vine po tenkém ocelovém drátku do výšky šesti metrů. V pozadí scény je zobrazena usedlost řezbáře Libora Daenemarka a další vesnické stavby chmelařské obce Přílepy.

Tyčová chmelnice v Kolešovicích
Kolešovice patří mezi nejvýznamnější chmelařské obce historie a současnosti českého chmelařství. V Kolešovicích se navíc vůbec neprojevil útlum pěstování chmele v Česku typický pro deset posledních let minulého století a prvních deset let století současného. Zobrazeno je pěstování chmele na štíhlých dřevěných, převážně smrkových tyčích, které zaniklo v polovině 20. století. Dnes je tyčovou chmelnici možné vidět už jen na kolešovické dolní návsi. Pozadí obrazu obsahuje ještě jeden významný symbol chmelových brigád - železnici Kolešovku. Ta do chmelařských obcí každoročně přivážela tisíce studentů - česáčů chmele. Dnes dobu minulou připomínají nostalgické jízdy prázdninových parních vlaků po muzejní železnici z Lužné do Kolešovic.

Dočesná na Vrábíkově statku
Každý konec chmelové sklizně byl náležitě oslaven. Na Vrábíkově statku se pak konaly velkolepé dočesné, protože zdejší statkář patřil mezi ty největší pěstitele chmele široko daleko. Rozlehlá a architektonicky zajímavá sušárna chmele (v pozadí obrazu) stojí v rohu kněževeského náměstí doposud.  Nenávratně ale z jejícho nádvoří zmizelo bujaré veselí česáčů holdujících při muzice pivu a dobrému jídlu.

Sušárna chmele
Očesáním posledních štoků skončily chmele pro česáče, nikoliv pak pro sušiče chmele. Ti museli ještě několik hodin po ukončení sklizně dosušit všecek chmel. Původní uhelné sušárny, postavené ve chmelařských obcích prakticky u každého statku či zemědělské usedlosti, nahradily po druhé světové válce mohutné budovy, jejichž útroby musely zvládnout pravidelný a nepřetržitý přísun metráků čerstvého chmele a usušené hlávky pak ukrýt před jejich slisováním do obrovských plátěných žoků. Dnes na řadě míst probíhá sušení kontinuálně v pásových sušárnách a ihned po usušení je chmel lisován. Prakticky ještě týž den putují úhledné žoky do zpracovatelských podniků. Ale zpět do doby komorového sušení chmele. Na obrazu je znázorněna sušárna chmele typická pro první polovinu 20. století a konkrétně jde o sušárnu, která je součástí usedlosti hrnčíře Jiřího Duchka v Mutějovicích, na pozadí s kostelem svatého Václava. Jediná taková funkční sušárna se nachází opět v Kolešovicích.  

Sladovna
Součástí každého pivovaru byla sladovna. Zde klíčil ječmen nebo pšenice a vyrobený slad byl základem každého vaření piva. Zobrazená sladovna se nachází samozřejmě na Rakovnicku a dnes již jako historická stavba je součástí areálu Královského pivovaru Krušovice.

Bečváři
Nebýt bečvářů, neboli bednářů, nebylo by čepovaného piva v hospodách. Dubové pivní sudy nahradily nejdříve sudy hliníkové a dnes bez výjimky sudy nerezové. Tak nenávratně zmizeli bečváři z pivovarských dvorů. Na scéně tohoto obrazu se nachází parta bečvářů proslulého pivovaru v Rakovníku.

Ledaři
Šeredně by dopadl hostinský, který by se o pivo špatně staral a čepoval by jej nevychlazené. Jakmile led pokryl vodní plochu rybníků a řek kolem pivovarů, nastal čas plnit pivovarské lednice obrovskými kvádry ledu. V rozlehlých temných a suchých podzemních stavbách musel led přečkat horké letní dny a vydržet dlouho, prakticky až do další zimy. Zobrazeni jsou ledaři pod hradem Křivoklátem, kde pivovarské lednice tvořily sklepní prostory pod takzvaným hejtmanstvím. Dodat spolu se sudy piva nezbytné ledové bloky bylo starostí samotného pivovaru.

Varna
Veledůležitým místem pivovaru byla varna. V měděných kotlích probíhalo vlastní svaření hlavních surovin nezbytných k výrobě piva - sladu a chmele při použití pramenité pitné vody. Varna, to bylo království sládka, nejváženější osoby pivovaru, když se uvařilo dobré pivo. A když se pivo nepodařilo, běda kdyby se dostal do spárů štamgastů. Na obrazu je varna pivovaru v Rakovníku, neboť z oken varny jsou vidět nezaměnitelné památky královského města, které již ve středověku proslulo vařením vynikajícího piva.

Stáčírna piva
S výrobou skleněných lahví vznikla další možnost uchování piva a pivovary byly rozšiřovány o stáčírny lahví. Pivo bylo stáčeno ručně do lahví, na kterých byly vylisovány názvy a mnohdy i znaky pivovarů či jejich vlastníků. Následovaly hladké lahve, opatřované papírovými etiketami, ze kterých se postupem času stal sběratelský artikl. Uvnitř obrazu jsou vylepeny historické i nedávno používané etikety rakovnických pivovarů. Kromě rakovnického a krušovického pivovaru je možné ve skříňce najít etikety hradního pivovaru na Křivoklátě a také malého soukromého pivovárku pana Josefa Fencla z Krušovic, který patřil mezi významné osobnosti českého pivovarnictví druhé poloviny dvacátého století.

Hospoda
Protože si to autoři naučné stezky nechtěli s nikým rozházet, vytvořili poslední obraz zcela anonymně. Jakákoliv podobnost s hospodami na Rakovnicku je tak čistě náhodná... Ve spodní části knajpa pro chudinu, o patro výše nóbl restaurant a v podkroví šmajchl kabinety pro rozdováděné štamgasty. Nicméně jedno takové místo bylo historicky popsáno a nacházelo se nedaleko Kolešovic. Byl to takzvaný Bílý mlýn na Kolešovickém potoce při cestě do Přílep. Krátce poté, co ve mlýně utichly mlýnské kameny, vznikl zde hostinec s čilou dámskou obsluhou, kterému se říkávalo exoticky "V Šanghaji". Místo, ve kterém se odehrávaly časté bujaré pitky, se koncem devatenáctého století stalo proslulým doupětem neřesti. A celkem poprávu bylo trnem v oku ctihodných chotí kolešovických statkářů. Dnes "Weisse Mühle" připomíná jen stromy zarostlé torzo z kamenného zdiva vystavěného z přílepského pískovce. Zejména po sklizni chmele museli být statkáři patřičně rozkurážení a doslova jako z divokých vajec.  Zdokumentovány jsou tak případy, kdy někteří jedinci stačili prohýřit nebo prohrát v kartách veškeré peníze utržené za prodaný chmel, a to během jediného dne a noci...