Kavárna a Infocentrum Dobromysl oslavili první rok

Jaké byly začátky zřízení informačního centra a kavárny, a co bylo nejtěžší na realizaci Interiérů, přiblížila v rozhovoru jedna ze zakladatelek stacionáře Monika Nosková.

Jaká byla Vaše představa infocentra a kavárny?

Infocentrum jsme chtěli nechat nezatížené, proto jsme volili prostory, které kdysi nejspíše sloužily jako černá kuchyňka. Chtěli jsme, aby vynikly zdejší originální klenby. Ty nám připomínají krystal, a tak jsme podle toho nechali udělat také křišťálový lustr.  Místnost jsme vybavili jednoduchým světlým nábytkem, aby to všechno působilo vzdušně.

Proč jste využili zrovna tyto prostory?

Byly tady nevyužité prostory, kde byla sláma, cihly, trhliny v klenbě a podobně, přesto tady byla vždycky příjemná atmosféra. Při prvních akcích prodávali stánkaři o adventu ve velké zimě na udusané hlíně se slámou, ale mělo to své kouzlo. Pak jsme dělali již tradiční adventní rituál - každý z nás na začátku adventu jde k andělovi s jablíčkem a svíčkou a zapálí si ji a umístí ho někde ve spirále, kterou vytváříme z jehličí. Postupně tak vznikne krásná světelná spirála. Této akce se účastní i děti a rodiče z vesnice a je to pro nás všechny zážitek. Stacionář jsme u této první akce měli víceméně zaběhlý, tak jsme chtěli nějakým způsobem využít i tyto prostory. Říkali jsme si, že by bylo dobré, kdyby se skloubil náš svět (lidi s postižením) se světem lidí venku (veřejností). Chtěli jsme to jako místo pro setkávání těchto lidí a zvažovali jako první kavárnu. Následně v rámci fische, která byla v rámci minulého programového období vyhlášena, nás to přivedlo k infocentru a kavárně.

Co bylo nejtěžší na realizaci?

Největší obavu měli řemeslníci z kleneb, museli je vyklínovat, nahodit celou zeď a vyštukovat. Myslím si, že měli obavu hlavně z těch tvarů kleneb. Dnes se vše dělá rovně, ale tohle je to pravé „staré“ umění, které je stavebně těžší. Kdysi se používaly přírodní materiály, míchal se písek s vápnem. Měli jsme také problém sehnat kus fošny na podlahu. Památkáři chtěli, aby vše bylo co nejvíce dobové. Vůbec nejtěžší překážkou byly ale finance. Zásadní pro nás bylo sehnat peníze a zejména někoho, kdo bude ochoten nám půjčit na překlenovací úvěr. V jednu chvíli to vypadalo, že se nám to už nepodaří a budeme muset vše stopnout. Ale naštěstí se mezi účastníky seminářů, které jsme pořádali, objevily čtyři rodiny a každá nám půjčila tři sta tisíc korun. Jsme za to nesmírně vděční.

Z čeho jste měli největší obavy?

Měli jsme velký strach z toho, že k nám nebudou chodit lidé. Zavázali jsme se k tomu, že zaměstnáme někoho do kavárny. Máme velmi dobré pracovní zkušenosti s úřadem v Rakovníku, přes který jsme zaměstnali uchazeče o práci. Zatím se nám podařilo pokrýt náklady.

A jak to vypadá s návštěvností dnes?

Postupně se k nám naučili někteří lidé chodit. Nejvíce lidí je tady o víkendu, ale přes týden je to slabší. Přitom je to škoda. Těšili jsme se, že k nám v týdnu zavítají maminky s kočárky a důchodci, ale není jich tolik. Zatím jsme týdenní stacionář, a tak naši klienti obsluhují pouze přes týden. Jakmile se pak změníme na celoroční, budou moci obsluhovat i o víkendu. To úplně promění atmosféru. Klienti prolamují bariéry, povídají si s návštěvníky kavárny a odpadne i stres. Má to své nepopsatelné kouzlo.

Mohou si klienti něco „přivydělat“?

Cílová skupina našich klientů je poměrně náročná a týká se nejvyššího stupně, není možné je zaměstnat pro výdělek. Samozřejmě, že mají radost, když si nějaké peníze mohou vydělat, ale na hospodaření jako takové to není. V rámci tvořivých dílen mají možnost si něco málo přivydělat, například za vyrobený obrázek dostanou na výstavě 20 korun. Ale vzhledem k jejich stupni handicapu nemůžeme fungovat jako chráněné pracoviště s trvalým příjmem.

Kolik lidí využívá infocentrum?

Pro veřejnost nabízíme Internet zdarma, infocentrum je hodně navštěvováno.  V létě sem chodí chalupáři, mají své tablety, napojí se tady a vyřídí si, co potřebují.

V čem vidíte slabiny?

Pro nás by bylo fajn, kdyby obec Srbeč rozšířila územní plán a začaly by se stavět nové domy pro příští generace. Ideální by byly rodiny s malými dětmi, protože modernější mladší lidé mají na život jiný pohled a nároky. Je velmi důležité, aby se propojily všechny složky jako je školka, škola, aby se rozvíjela občanská vybavenost, vše jde pak ruku v ruce.

A spolupracujete s místní školou?

Se základní školou máme uzavřené partnerství, půjčujeme jim auto, když potřebují. Žáci k nám chodí dvakrát do roka na exkurzi. Je to hodně důležité, protože si tak uvědomí životní priority, seznámí se nejen s chodem stacionáře, ale také se zvířaty venku a dozví se, jak se o ně mají starat.

Chodí k vám studenti na praxi?

Jsme tomu otevřeni. Rozesílali jsme nabídku do Kladna, kde je škola s podobným zaměřením, ale zatím se nikdo neozval. Bojujeme s dostupností. Autobusy tady příliš nejezdí a tak by bylo denní dojíždění náročnější. Právě v tomto jsme omezeni. Ale je možná praxe například s týdenním pobytem a podobně, což má také své výhody.  

Naplnilo infocentrum a kavárna vaše představy?

Je to úžasné. Je tady internet, letáky, navíc se tady odehrávají kulturní akce. Zároveň tyto prostory fungují jako minigalerie. Rádi bychom, aby to tady lidé brali jako estetické a čisté kulturní místo, kde mohou příjemně strávit čas a také se něco dozvědět formou přednášek, výstav a koncertů. Klienti jsou nadšeni, obsluhují od pondělí do pátku od dvanácti do čtyř. Je pravda, že v tu dobu nechodí zákazníci v tak hojném počtu jako o víkendu. Našim záměrem bylo, aby se nějaké peníze dostávaly do stacionáře, ať už na vybavení či na více pracovníků.  Snažíme se vycházet vstříc a začali jsme točit i pivo, aby to pokrylo náklady a něco málo zbylo. Pořád je neustále co opravovat a udržovat.

S jakými ohlasy se setkáváte?

Hlavní problém je v tom, že tady desetiletí žádná kultura nebyla a lidé nejsou zvyklí na akce, proto jich zatím chodí málo. Největší účast tady byla, když byl hostem Zdeněk Troška. Když jsme ale zorganizovali přednášku či nádherný koncert renesančních písní, přišlo málo lidí.

Co je potřeba zlepšit pro odbourání bariér?

Bylo by dobré dělat akce pravidelně, aby si lidé zvykli na kulturu. Nemají se čeho bát, myslím si, že si navyknou chodit pravidelně. Právě v tom vidím naši rezervu, protože akce máme zatím nárazově. Chtěli jsme také udělat cvičení pro maminky s dětmi přes den, ale příprava by byla časově náročná a nemáme jistotu, zda by někdo přišel. Udělali jsme také jeden den setkání důchodců – nakoupili jsme větrníky, k dispozici byla káva, vše měli na naše náklady, ale přišlo jich jen šest. Údajně ostatní neměli čas.  

Letos jste oslavili roční narozeniny kavárny a infocentra, co plánujete dál?

Doufám, že se naše kavárna a infocentrum stane místem pro setkávání a že se lidé naučí více chodit, zejména mladší generace.  Kromě kávy dnes děláme i těstoviny, steaky, pizzu. Někteří jezdí kolem nás a stavují se tady na jídlo.  Rádi bychom zvýšili povědomí o nás formou nějakého billboardu a propojení s turismem. V létě chceme naše kamarády ze stacionáře více zapojit. Právě provoz lidí je větší i díky koupališti naproti stacionáře.  Pak máme v plánu vytvořit z přístavby kulturní sál, ale to je zatím hudba budoucnosti. Rádi bychom časem udělali pečovatelský dům. Nejdříve chceme dokončit ale zámek, aby měl novou střechu, fasádu. Rádi bychom podpořili turistický ruch a nabídli prostor pro semináře i ubytování. Poté by přišla na řadu sušárna a ze stájí bychom chtěli udělat sál na cvičení, saunu s vířivou vanou, masáže. Vše ale závisí na finanční situaci.