Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Chmelařství na Rakovnicku

Přestože se na Rakovnicku začal chmel pěstovat ve velkém dřív než v okolí Žatce, patří v současné době zdejší chmelnice do státem vyhlášené Žatecké chmelařské oblasti. Chmel se už řádku let češe výlučně strojně a tak nostalgii ručního česání chmele dnes již jen oživují vesnické chmelařské slavnosti v Kolešovicích a v Kněževsi. Stejně tak století páry připomínají už jen prázdninové jízdy parních vlaků po Kolešovce, které ještě před 30 lety přivážely do Kolešovic a blízkého okolí tisícovky česáčů chmele. I v této zemědělsky využívané krajině je možné v této době prožít aktivní dovolenou, absolvovat pěkné cyklovýlety a navštívit zajímavé akce.

Zážitkem může být pro většinu lidí, kteří na vlastní kůži nezažili atmosféru časů "Starců na chmelu", už jen procházka kolem chmelnic. Brzy na jaře se začíná drátkováním. Záhy začíná ze země vyrážet chmelová réva a přichází na řadu takzvané zavádění, kdy se dva až tři nejsilnější výhony navíjí ve směru hodinových ručiček na vodící drátek. Další práce prakticky až do strhávání chmelových štoků obstarávají stroje - kypření půdy, zavlažování v době sucha, hnojení, ochrana proti škůdcům a chorobám... Dobrá úroda je dnes obzvláště podmíněna pravidelnou a svědomitou péčí chmelařů. Z chmelnic putují první štoky do česacích strojů v druhé polovině srpna a očesané chmelové hlávky končí ihned po očesání v sušárnách chmele. Odtud se při sušení do dálky šíří aromatická vůně tohoto jedinečného koření piva. Usušený chmel je pak sypán a lisován do objemných žoků a voňavé chmelové hlávky čeká poslední cesta do zpracovatelských závodů, zejména pivovarů.

Ale můžete to zažít úplně jinak. Třeba na tyčové chmelnici a starobylé sušárně v Kolešovicích. Tam se poslední srpnovou sobotu sejdou v hojném počtu místní i přespolní, staří i ti nejmenší. Začnou tradiční snídaní a pak se pustí do prvních štoků. Mezitím sušiči roztopí uhelnou sušárnu a netrpělivě čekají na první žoky s voňavými chmelovými šišticemi. Ty nasypou na rošty vyhřáté komory kolem přesnídávky a hned se nad hlavami česáčů rozprostře omamná a příjemně nahořklá vůně. Česáčů přibývá a je jich nejvíce kolem poledne. S časem oběda tak zpravidla záhy padne i poslední štok. Pak přijde na řadu předání chmelového věnce hospodáři a až do setmění hraje muzika. Česáči se po poslední písničce rozejdou, ale to neplatí pro sušiče, kteří musí hlídat oheň v uhelné peci a usušit chmel podle rad hlavního chmelaře, aby se z něj stalo "Prima zboží". Sklizeň chmele si však kolešovičtí zplna vychutnají až o posvícení, kdy narazí sudy piva. Svého piva, které je uvařeno řemeslnými postupy a jedině z ručně česaného, na vlastní sušárně sušeného hlávkového chmele, žateckého poloraného červeňáku. Nejlepšího chmele na světě.